Představte si tuny rezavějícího potrubí, nevlídné okolí vyřazené fabriky, zmrzačené kmeny stromů za plotem a všudypřítomnou tmu. Představte si z provozu odstavené kaliště, do kterého se odráží slova odkudsi z břehu, kdy nejprve tiše kloužou po hladině a po chvíli je těžká voda spolkne. Zní to jako rány bez lásky a bez soucitu, jak říká sám autor Marek Kalvoda. Člověk, jenž strávil minulost v jiných projektech, aby současné dny a tvůrčí síly (mimo jiné) věnoval těkavě minimalistické hmotě nazvané Noční provoz. Nevím jak vy, ale já mám noční provozy rád. V industriálním prostředí se během nich pohybuji už několik let, mají svou neopakovatelnou atmosféru a neustále mne dokáží fascinovat. Organismus je dráždivě šizen, jede v převráceném gardu a jeho smysly jsou citlivější. Noční provoz Marka Kalvody je kombinací ambientní a industriálně chladné hudby, do které je recitací temných básní vnášen text.
Vnášen, kladen, prostě vyřčen do prostoru tmy. Markův mluvený projev je totiž obyčejným přeříkáním slov, jejichž odkaz mne umí oslovit a některé obraty skutečně lahodí mým uším. Méně už si užívám přednes samotný, neb ten je prováděn dost unyle. Během recitace je nevzrušivý hlas jen lehce korigován a zasloužil by si jistě větší péči. Takto působí dost nejistě, jakoby nezúčastněně a zkrátka to není ono. Chápu, že různých tajuplných chórů, deklamací a zaříkávaní tu již byly tuny, ale po této stránce mne zkrátka Noční provoz zajímavý nepřijde. Je to sice jiné než obvykle řešené postupy, ale šance být originální a přitom funkční zůstala nenaplněna. Drobné proměny hlasu (šepot, zkreslení) nezabírají, chce to pojmout jinak, víc proměnlivě, živěji. Nebo zkusit k přednesu využít druhou osobu...
To po stránce hudebního minimalismu jsem mnohem spokojenější. Nedá se říci, že by Mare nostrum ignis est bylo albem, ktreré v daném ranku vyčnívá, ale pulsy temné obskurnosti jím procházejí a kladou vyzáblé smrtce život do úst víc než zřetelně. Osm skladeb má ve svém málu dost děsivosti na to, abych si vychutnal představy, které mi mezitím samovolně naskočí. A to je v podstatě to hlavní a já si takto industrial / ambientní produkci dokážu užít. Zkrátka noční provoz, tu samotu uprostřed noci jen v zajetí hlučících strojů, na dohled město Brno, odkud autor pochází a odkud pocházím i já. Spojitost tu je a ta funguje, jisté sympatie samozřejmě taky.
Obě složky (hudba a slovo) jsou si rovny, protože jak minimalistický pohyb po areálu na kraji města, tak přednes textu, jsou natolik spojenými nádobami, že jde vlastně o poznávací znamení souboru a bez něj to jednoduše nejde. Ale svůj postoj už jsem zmínil - hudebně ano, přednes ne. Jen dodám, že album doprovází digipak vyzdobený obrázky lastur z Markovy vlastní sbírky a také knížečka se všemi texty, jedním citátem a také věnováním.
Suma sumárum, díky za podobné výtvory, jsou ojedinělé a osvěžující. V tomto případě však také nedotažené, nebo spíš trochu amatérsky řešené. Nevadí však, myslím, že za jistých okolností se může sound Nočního provozu stát jedním z lídrů tuzemské (CZ/SVK) temné scény. Prozatím pro mne funguje spíš na bázi zajímavosti, které ještě něco chybí k tomu, aby vše dotáhla do zdárného konce.
napísal Victimer
publikovane na EchoesZine
